
Výkony jsou jako na houpačce nahoru – dolu. Pokud se Rytířům nesejde dobrá hra obránců s podporou brankáře a střelbou útočníků, tak je Kladno vpravdě průměrným týmem. To je holá realita.
V neděli Kladno v Budějovicích provázela především špatná střelba. Nejvíce se to projevilo v první třetině, kdy se prvních 10 minut skoro nedostalo do útočného pásma. Pokud se konečně dostalo do hry a mělo možnost vystřelit, tak puk létal vedle tyček či nad břevno. Z takové střelby prostě gól padnout nemůže. Základ je trefit konstrukci či brankáře, a to se nedařilo.
Ve druhé třetině po gólu Smoliho z přesilovky to vypadalo, že se Rytíři zvedají a mohlo by se něco urodit. Bohužel přišla série zbytečných vyloučeních. Nejde se pak divit, že Kladno nemohlo výsledek otočit ve svůj prospěch. Naopak inkasovalo v oslabení a i tuto třetinu jasně prohrálo na střely.
Ve třetí třetině se opakavala naše bolest závěrečných třetin, kde buď inkasujeme během prvních minut, anebo na konci třetiny. Zde platila první varianta. Po čtvrtém gólu by se mohlo zdát, že je konec zápasu. Kluci ale bojovali dál a nikdo nemůže říct, že se na to vybodli. Snížilo se na 4:2 a Kladýnko se hnalo za kontaktním gólem. Vytvořilo si celkem rychle další tlak, byla série střel na branku i s patřičným tlakem. Bohužel zde platilo často zmiňované nedáš – dostaneš. Z toho tlaku, ve kterém jsme pokračovali, přišel jeden špatný odhad situace odehrávaného puku po mantinelu, kdy byl rychlejší a šikovnější hráč Budějovic. Přišlo využité přečíslení, a to byl konec nadějí.
A trochu osobněji k fans hnusu budějovických. Jejich pokřik „Kladno žere psy“ je již rituál a stačí si počkat na konec a potom párkrát zařvat „Budějovický, budějovický na česneku jsou fantastický.” To jejich pár fandů dožralo a chtělo si to jít vyřídit (no vysmáli jsme se jim), toto beru sportovně jako hecování.
Co mě ale celkem štvalo, bylo jejich ” Smoleňák je čů….” několikrát za zápas, tady si našifanoušci vždy počkali na konec a snažili se rozjet „Nananana Radek Smoleňák , Radek Smoleňák” i v tom počtu, ve kterém jsme byli. Co mě ale už vytočilo, že stejný pokřik začali praktikovat i na Brízgalu který kombinovali „Brízgala je čů… a Brízgala je díra.“ Na to odpověď nebyla. O jejich inteligenci svědčí, že začali Brízgala je díra křičet, když jsme dostali gól do prázdné branky.
Ještě jedna poznámka k security, částečně ji budějovičtí obměnili po jejich průšvizích, ale pár starých známých tam zůstalo, včetně jejich šéaf. Byli jsme v malém počtu a nikdo, kdo by vyhledával sebemenší problém. Přesto hned na začátku byl menší konflikt. Chápu nějakou prohlídku přes bundy a dresy – to je naprosto normální věc všude. Co ale bylo přes čáru, když jednomu z nás začali sahat do kapes u bundy. Tady se začalo volat na policajty, co stáli opodál (tři auta) aby k tomu přišli …… securiťák najednou otočil se slovy „běžte radši dovnitř.“
Na úplný závěr, pojďme zafandit v pátek proti Varům. Je to tým, který bychom alespoň doma měli porazit, pokud chceme vážně pomýšlet na předkolo playoff.
ALDA
Sdílet na: