Co se honí hlavou kladenskému fanouškovi při reprezentační pauze? – zamyšlení hokejového experta

Je obrovská škoda pro hráče i fanoušky, že neplatí odvěká zásada „MŮJ DŮM – MŮJ HRAD“, zvláště pokud je to spojeno se sportem. Pro nás by to mělo znamenat „na našem zimáku jsme pány my a my jsme ti, co tu vládnou a určují hru“. Bohužel se tak neděje a od toho se odehrává vše ostatní.

Kladno se stalo místo nekompromisních Rytířů a hradních pánů skvělými hostiteli. V našem novém hradu pořádáme hostiny pro kdejakou, v nadsázce „chásku“, rozdáváme chudým i bohatým. Pomohu si trochou statistiky. Máme odehráno devět domácích zápasů a namísto možných 27 bodů jsme jich získali celých šest. Je dost dobře možné, že pokud bychom se zeptali všech ostatních týmů extraligy, kde se jim nejlépe hraje, tak by odpověděly svorně: „Na Kladně.“ Následovala by otázka „Proč?“ a pravděpodobná odpověď by zněla: „Oni se na začátku tváří přísně a dávají najevo, že oni jsou ti, co určují pravidla.  My na to přistoupíme, protože víme, co bude následovat na konci setkání, a tím je pohostinnost domácích, kdy se body darují.” 

Ve sportovní mluvě a faktech je to tak, že v domácích zápasech jsme z devíti možných, dokázali ve třetích třetinách vyhrát pouze dvakrát, jedenkrát remizovat a šestkrát prohrát. Vědět někdo, proč se tak děje, mohl by si zažádat o patent na rozum. Těch faktorů se totiž potkává více a pokud budeme objektivní, můžeme pouze konstatovat, že to rozhodně není díky špatné fyzické kondici, nebo že by hráči nebojovali. Většinou mě to připadá, jako když se sbíhají myšlenky, kdy hráč chce hrát dopředu, s tím že jdeme rozhodnout, ale přihrává dozadu v obavě, aby něco nepokazil, a o to víc přichází chyb, a to hned od začátku třetích třetin. To samozřejmě nepřidá ani na sebedůvěře brankářům a následují i jejich chyby. Někdy tomu napomohou i rozhodčí, ale ty opravdu ponechme stranou – nejsou hlavním viníkem a není to tak ve většině zápasů.

Ztratili jsme, nebo si spíše nevybudovali dostatečný respekt. Na začátku sezony tu byla snaha Dotchina si respekt zjednat v několika bitkách, ale my spíše potřebujeme herní respekt, a ne zbytečná vylučování. Naši to po několika utkáních pochopili a hrají poměrně disciplinovaně, častěji je nyní vylučovanějším soupeř. V nedělním zápase proti Liberci jsem se však divil. Za stavu 3:5 přijde nesmyslný faul od Bulíře, kdy poslal Slováčka nebezpečně hlavou proti mantinelu. Jak je možné, že viník odjede z ledu s helmou, rukavicemi a hokejkou? Bulíř měl být tvrdě potrestán od nějakého našeho hráče. Opravdu nejsem z těch, kteří chtějí vidět na ledě více bitek a krve než dobré hry, ale toto byl zrovna moment, kdy se díky potrestání zákeřné a nebezpečné hry buduje respekt na domácím ledu i za cenu bitky a vyloučení.

Místo hradních pánů a rytířů se z nás prozatím stala parta „loupeživých rytířů“ a vozíme nějaké body z venkovních utkáních. Konkrétně jich je zatím 11 ze sedmi zápasů, což není špatný počin, a je jich víc než z těch domácích. To je sice fajn, ale přesto i tady lze najít odpověď na Jardův postesk o domácích slabých návštěvách na zimáku.

Opevněte domácí hrad, přestaňte dělat výprodeje bodů doma a lidi opět přijdou, protože hra opravdu špatná není a za tím si stojím!!!!!

Můj názor je takový, že pokud by se to podařilo a z dalších pěti domácích zápasů se alespoň čtyřikrát povedlo vyhrát za 3 body, tak na tom následujícím by sice ještě vyprodáno nebylo, ale slušná návštěva kolem čtyř, 4,5 tisícovky být mohla. Moc bych nám to všem přál, hráčům i nám fanouškům.

ALDA

Sdílet na: