Mystika J. Beneše na kladenském zámku

Nevšední zážitek už tradičně nabízí spojení Kabinetu fotografie ve spojení s výstavním prostorem kladenského zámku. Návštěvníky až do 29. května obklopí tajuplné prostředí a až mystické obrazy Jaroslava Beneše v kolekci nazvané La Défense Paris. Vybrané snímky jsou převážně černobílé kontakty z analogového velkoformátového přístroje. Barevné fotografie jsou z pozdějšího období a jsou pořízené digitální technologií.

Jaroslav Beneš fotografuje od konce 60. let. Napřed byl fotografem v plzeňském Divadle Alfa, současně i montérem scénických staveb. Od konce 70. let se zabývá převážně volnou tvorbou. Už její první výstavou v roce 1980 dal najevo, že se hlásí za pokračovatele metafyzické linie vytyčené klasiky.

Z počátečního realismu se v 80. letech vymanil ve prospěch reflexe vlastního média. Své tajuplné záběry, rozvíjené výhradně v černobílé škále, staví z prchavých odlesků, které zachycuje v prostředí moderních a postmoderních architektur. Jeho pozornost přitahovaly natolik abstraktní motivy, že se zdály v reálu prakticky neuchopitelné. Dlouhé řady listů, nabitých zvláštní sálavou energií, zakládaly souběhy světel a stínů.

Jaroslav Beneš si všelijak pohrává s iluzí prostoru, nikdy se ale nesnaží přimět diváky k tomu, aby zapomněli, že jsou konfrontováni s plochou fotografického listu. Nebezpečí samovolné iluzívnosti drží autor zpátky vykopírováním celé plochy negativu včetně okrajů, charakterizujících užití kazety na velký formát anebo přímo prozrazujících použitý materiál, měl-li tak typické orámování jako značka Polaroid. Benešovy snímky zkrátka nemají sklon zprůsvitnět a sloužit jen jako okno do skutečnosti tří rozměrů.

Josef Sudek nebo Jan Svoboda nás zvou do intimního světa své poetiky. Jaroslav Beneš zpočátku ukazoval veřejné prostory, jimž je jakákoli intimita cizí, v natolik detailním pohledu, že k divákovi promlouvala především autorská vize. S tím však nebyl docela srozuměn.

Podle vlastních slov je Benešovi fotografování výpovědí o světě, v němž žije. Není tedy divu, usiloval-li o to, dát svým záběrům širší vyznění. Dnes působí daleko větší měrou to, že prostřednictvím Benešových snímků vstupujeme do světa vlastního nám všem. Nicméně o zadostiučinění nebyli připraveni ani ti, kteří upřednostňují fotografie, jež vždy nějak dávají najevo, že opravdu jsou fotografiemi.

Sdílet na: