Smrt v růžovém odhaluje nitro Édith Piaf

Intimní čas před odchodem legendární šansoniérky Édith Piaf z tohoto světa představuje první letošní premiéra Městského divadla Kladno. „V naší inscenaci nejde o realitu, jsme uvnitř vizí, které se odehrávají v její mysli. Abychom spolu s Édith mohli prožívat bouřlivé sny propletené se skutečností, její lásky, její šansony i smíření, musíme k ní být co nejblíž… Doslova „uvnitř“ Édith Piaf, která střípkovitě odkrývá svůj životní příběh. Je to hra se smrtí. Umírá. Není ale bezmocná, jedná v mysli. Tam naplno žije a zpívá. Musíme být uvnitř jí samotné, abychom pochopili fantazijní hru s démony, které si sama vypěstovala,“ říká režisérka Věra Herajtová. Při přípravě nastudováí hry Ľubomíra Feldeka se proto zaměřila i na studium jaterního kómatu.

V hlavní roli se v komorním prostředí malého sálu představí Jana Zenáhlíková. „Édith obdivuji za její bezbřehou vůli k životu, sílu vyhrabat se z čehokoli a odhodlání nikdy se nevzdat. Jako by cítila, že její svíčka není z nejdelších, nechala ji zářit „do plnejch“… Žila naplno, zpívala naplno, milovala naplno,“ doplňuje herečka a zpěvačka k nové roli. Spolu s ní se představí hostující Veronika Svojtková a Tomáš Alferi, který je zároveň podepsán pod hudebním nastudováním. Autorem scény a kostýmů je výtvarník Jozef Hugo Čačko. Cílem tvůrčího týmu bylo vytvořit specifický svět Édith Piaf. „Diváci budou mít možnost zakusit svět francouzské ikony všemi svými smysly. A to doslova. Jdeme totiž za hranici audiovizuálního zážitku“, doplňuje dramaturgyně inscenace Anna Smrčková.

Fascinující životní příběh pěvecké hvězdy je plný lásky a slávy, ale také ohromné bolesti a zklamání. „Édith měla neskutečné osobní kouzlo. Milovala život a šanson a lidi se vším všudy. Žila přítomností naplno, nebo spíš „nadoraz“. Každý den tady a teď… Do úplného konce, kdy byla těžce nemocná, zpívala božsky! Přijímala s pokorou všechny tragédie, které ji potkaly. Padala na dno a znovu se zvedala jako Fénix z popela. Tohle na ní nejvíce obdivuji – tenhle dar „znovuzrození“. Těch havárií a nemocí a bolestí a osobních životních proher bylo strašně moc a pokaždé se „vrátila zpět“ a zase žila naplno. Přitom neztratila svůj báječný smysl pro humor, nikdy nezatrpkla. Milovala život „nadoraz“, dodává Věra Herajtová.

Sdílet na: