Výhra – sprosté slovo a k tomu pět fází fanouškovského smutku. Kladno – Olomouc 2:3

V hokejových diskusích, tedy tam kde jsou povoleny, se objevuje mnoho a mnoho vtipů. Jedním z nich je ten o očistci, když svatý Petr do nebe pouští kladenské fanoušky jen proto, že fandí Kladnu. Toto, ale již není ani očistec, to jsou boží muka, kde se přibíjí na pomyslný kříž každým dalším zápasem a prohrou fanouškovská duše i těch nejvěrnějších.

Zápas

Páteční prohru bych asi svedl na rolbaře a hrbolatý led, protože takových pokažených přihrávek přeci není možné v jednom zápase udělat, pokud je dobrý led. Letos je mi líto kladenských brankářů, hrát za takovou obranou.  Výhru 3:0 s Litvínovem, kterou vychytal Brízgala, lze v tomto směru přirovnat k zázraku.

Slibované poučení o zbytečných vyloučeních rezonující ve všech rozhovorech s hráči či trenéry se také nekoná, a tak se opět pokračovalo ve starých kolejích. Střelci a neproměněné šance je další kapitola sama pro sebe.

První třetina se na začátku nesla ve znamení ticha, po dobu 5 minut hracího času ze strany kladenského kotle, kdy se nefandilo.  Naopak na stadionu vládlo choreo znázorňující posledních pár sezon, kdy Kladno bojuje o bytí a nebytí v extralize. V hale tak byl slyšet zvuk bruslí a hlasy hráčů. Krátce potom šlo Kladno do vedení brankou Jarůška. Jenže 17 vteřin na to Olomouc vyrovnala.  Když před koncem třetiny šla do vedení, bylo vše při starém.

Ve druhé třetině opět přišla stará kladenská bolest zbytečných faulů a vyloučení.  Tím si Kladno znemožnilo dostat se do zápasu a výsledek otočit. Naštěstí Rytíři ta oslabení přestáli. Bohužel opět před koncem druhé třetiny přišel únik olomouckého hráče, který předvedl,  jak se takový nájezd zakončuje.Ke konci ještě svitla naděje v přesilové hře kdy 8 vteřin před koncem Sideroff dokázal proměnit v kontaktní gól.

Ve třetí třetině doufající fanoušek ještě věřil, že by s výsledkem šlo něco udělat, ale hráčům jako by chyběla šťáva a přes několik příležitostí se nepovedlo dostat soupeře pod trvalý tlak. Střelcům chybělo rychlé zakončení, jejich střelba byla čitelná anebo se opět trefoval první bránící hráč. Žádný gól již nepadl a ani hra bez brankáře nevedla k vyrovnání.  Jen díky nepřesným olomouckým hráčům nepadl gól do opuštěné branky.

Vše krátce popsané přivádí fanoušky do zmiňované pětistupňové fáze smutku:

• První fází je popírání– v této fázi spolu bojuje hlava a srdce. Ještě nechceme uvěřit tomu, že se něco zásadního skutečně stalo a změnilo. V této fázi kladenský fanoušek ještě nevěřil, že po oznámení konce Plekancovi kariéry a zhoršení výsledků od té doby bude trvalým jevem
• Druhou fází je hněv – je lhostejné, na koho se náš hněv a vztek zacílí a proti komu se obrátí. Hledáme viníka mimo nás samotné. Pokračující špatné výsledky, mnozí viděli problém hlavně v rozhodčích či Ujčíkově popravčí četě.
• Třetí fází je smlouvání – zdánlivě se v ní vracíme o stupeň níže. Snažíme se zaměřit pozornost na to, jak bychom docílili původního stavu. Tady někteří ještě věřili, ale spíše začali hlavně doufat, že se výsledky ještě změní a přijdou i nějaké body.
• Následuje fáze deprese – může se projevovat pocity bezmoci, únavou, nedostatkem energie, plačtivostí nebo problémy se spánkem. Tato fáze stojí mnoho sil a energie, protože v ní svádíme boj o samotné bytí. Tady již mnozí fanoušci rezignovali a na hokej, přestali chodit, a ti co přišli, neměli či nemají již sílu fandit na plno a jen odevzdaně čekali nebo čekají, co se stane
• Závěrečnou fází je smíření – teprve zde jsme změnu schopni přijmout a smířit se s ní. Začínáme pomalu odkrývat, co nám vzala a co přinesla. Tato fáze je velice důležitá pro další účast na dalších utkáních. Tady se jde zafandit již s tím, že na zimáku potkáte staré známé, pokecáte, někdo si zanadává a někdo se všemu jen zasměje. Pokud by se povedl dobrý zápas, tak za to bude člověk rád a odmění hráče potleskem i fanděním i když ví, co ho čeká po odehrání základních kol extraligy.

Smutek a truchlení je bytostně neuchopitelné a zcela individuální. I proto ne každý prochází jednotlivými fázemi v tomto pořadí. Někdy se dokonce stane, že se fáze prolínají.

Nejlepší by bylo, kdybychom byli všichni již ve fázi smíření a na hokej se šli již jen pobavit.  Ať jsou výsledky jakékoliv, dokázali zafandit či zapískat jednotně, vše již brali s nadhledem a humorem.

Osobně jsem již smířen, a i když na srdci zůstává šrám, tak hlava vítězí. Vím, že kladenským fanouškem prostince budu dál i po zbytek sezony a další následující roky. Kladeňákem buď jsi a zůstaneš, i přes všechny problémy, pokud máš modrobílé srdce. Ať to tu vede Petr nebo Pavel. Nebo Kladeňákem nejsi!

ALDA

Sdílet na: