Doufal jsem dnes ve tři body a první dvě třetiny příznivce Kladna celkem optimisticky naladily do té třetí. Následovalo ale pouze hořké polykání a smutné odcházení ze stadionu. Domácí série se Rytířům bohužel nepovedla. Nejsem zahořklý z výkonů a způsobu hry, ale z výsledků.
První třetina: Deset vteřin po vhození Kusý dává gól, začátek jak má být. Snaha o tlak pokračuje a střely přibývají. Bohužel Kladno opět zbrzdí dvě oslabení a obdržený gól v oslabení. Přibylo i další oslabení, tentokrát ubráněné. Potom se hra přelévala sem a tam s dosti kladenskými střelami, které však nenašly místo v síti. Ve snaze o tlak přišly i chyby ve hře dozadu, Rytíři nabídli soupeři několik přečíslení, naštěstí nevyužitých.
Druhá třetina: Začínat oslabením hned na začátku se nejevilo dobře do doby, než v oslabení ujel Strnad a poslal Rytíře svým prvním gólem do vedení. Kladna bylo v tu chvíli všude plno a vyústilo to přesilovkovým gólem Klepiše. V ten moment jsme si asi většinou říkali: „Dnes půjdeme za vítězstvím.“ Ne několik minut, ale jedna jediná stačila Liberci ke snížení. Do konce třetiny kladenští hráli pořád ve slušném tempu a šancí opět přibývalo. Zde přidám svůj subjektivní názor, mnohdy nám chybí kus toho „pokakaného štěstíčka“ a buď v šancích trefíme obránce, brankáře, konstrukci nebo puk jde těsně vedle. Prostě proměňování šancí nás neustále zrazuje.
Třetí třetina: V prvních pěti minutách dostat tři góly, to Kladno umí. Neviděl jsem záznam gólu, po kterém jsme si vzali trenérskou výzvu pro hru v brankovišti, a tak se nehádám byl/nebyl. Rozhodčí ho uznali a Kladno šlo navíc do oslabení. To jako by předznamenalo konec. V brzkém sledu další dva góly do domácí sítě a bylo po zápase.
Po zápasu jsem se podíval na sociální sítě na odezvy lidí. To, co mnozí dokáží napsat je děs. Připadá mi to, jako by na zimáku nebyli, nebo se dívali na jiný hokej. Markantní je změna stylu a snaha o aktivní hru, ale bohužel bez gólů to prostě mnohým nedojde.
Na druhou stranu budu rád, když nebude další rozhovor s nějakým hráčem, který opět řekne větu „musíme se z toho poučit“. To poučování již trvá dlouhou dobu a efekt zatím žádný. Času jste na to měli již dost. Začíná se lámat chleba a bodový rozdíl i na příčky kolem středu tabulky se zvětšuje.
Závěrem, pojedu i do toho Brna a fandit budu i po dnešku, který mě zklamal daleko více než prohry se Spartou a Pardubkami.
ALDA
Sdílet na: